Připomeňme si symboliku a historii adventních věnců
Adventem začíná nový liturgický rok. Zatímco pro naše předky se jednalo především o období radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, rozjímání a dobročinnosti, se kterým souvisela i doba postu, kdy byly zakázány zábavy, svatby a hodování, dnešní generace má tento čas spjatý především s vánoční výzdobou a také předvánočním shonem. Než tedy rozsvítíme první svíčku na adventním věnci, zkusme si připomenout jeho pravou symboliku.
Historie adventních věnců sahá do dávných dob. Předkřesťanské germánské národy během chladných a tmavých prosincových dní pomocí věnce se zapálenými svíčkami vyjadřovaly naději toužebně očekávaných delších a teplejších jarních dní.
Podobně tomu bylo i ve Skandinávii, kdy se u zapálených svíček do kruhu lidé modlili k bohu světla, aby otočil zem zpět ke slunci, prodloužil dny a vrátil na zem teplo. Dnešní podoba adventních věnců se začala utvářet ve středověku, kdy je křesťané začali používat jako součást své duchovní přípravy na Vánoce. Koneckonců, Kristus je „Světlo, které přišlo na svět” rozptýlit temnoty hříchu a vyzařovat pravdu a lásku Boha.
Tradice zapalování jednotlivých svící na adventním věnci vznikla ale o mnoho let později, až v 19. století konkrétně v hamburské škole Rauhes Haus, založené protestantským pastorem Johanem Hinrichem Wichernem, kde se děti v období adventu neustále učitelů ptaly, kdy už budou Vánoce.
A tak v roce 1839 J. H. Wichern postavil velký dřevěný kruh a položil na něj 19 malých červených a 4 velké bílé svíčky. Malou svíčku zapálil postupně každý všední den v čase adventu. V neděli pak rozsvítil velkou bílou svíčku.
Následně tento počin převzala protestanská církev v Německu a utvořila z toho tradici. Jelikož svíčky nebyly vůbec levné, postupně lidé začali přecházet na menší věnce, kde ponechali jen 4 velké bílé svíčky, jak jej známe dnes.
Symbolika aneb Proč používáme přírodní materiály?
Symbolika adventního věnce je krásná. Věnec je vyroben z různých jehličnanů, které znamenají trvalý život. I tyto jehličnany mají tradiční význam, který lze interpretovat v naší víře:
vavřín znamená vítězství nad pronásledováním a utrpením
borovice, cesmína a tis znamenají nesmrtelnost
cedru se připisuje síla a uzdravení
cesmína má i speciální křesťanský symbol: pichlavé listy připomínají trnovou korunu
Kulatý tvar věnce, nemá začátek ani konec, symbolizuje věčnost Boha, nesmrtelnost duše a věčný život nalezený v Kristu.
Šišky, oříšky nebo semínka zdobící věnec jsou symbolem života a vzkříšení. Vše dohromady vyjadřuje nesmrtelnost naší duše a nový, věčný život nalezený v Kristu.
Čtyři, nebo pět svíček?
Čtyři svíčky reprezentují čtyři týdny adventu. V současnosti se používají adventní věnce se svíčkami různých barev, měly by však být fialové nebo tmavomodré, připomínající liturgickou barvu adventu s výjimkou třetí v pořadí - ta je totiž zasvěcena přátelství a měla by být růžová.
Svíčky by se měly zapalovat proti směru hodinových ručiček.
Časté jsou i věnce s pátou, bílou svíčkou uprostřed. Ta se zapaluje na Štědrý den a symbolizuje Krista.
Důležité pořadí, jak se svíčky zapalují
První svíčka se zapaluje v první adventní čili železnou neděli. Svíčka se jmenuje Naděje. Podle starých zvyků by ji mělo zapálit nejmladší dítě rodiny.
Druhá svíčka se zapaluje na druhou tzv. bronzovou adventní neděli. Svíčka se jmenuje Mír. Podle starých zvyků by ji mělo zapálit nejstarší dítě rodiny.
Třetí svíčka se zapaluje na třetí neboli stříbrnou neděli. Svíčka se jmenuje Přátelství a měla by být růžové barvy. Na třetí adventní neděli podle zvyklostí zapaluje svíčky matka rodiny.
Čtvrtá svíčka se zapaluje na zlatou neděli. Svíčka se jmenuje Láska. Podle tradic svíčku na čtvrtou adventní neděli zapaluje otec rodiny.
Pátá svíčka se zapaluje na Štědrý den po západu slunce. Je bílá a je zasvěcena Kristu. Na moderních věncích chybí, nebo se dává do středu. Doma je nejvhodnější adventní věnec rozsvítit při večeři, kdy je rodina pohromadě.
